Kulturní šoky v Kanadě

Ve čtvrtek 6. července jsme se z Mexika přesunuly na ostrov Vancouver do Kanady. V Kanadě je všechno úplně jiné než v Mexiku. Jen pro představu: Splachovací záchod, toaleťák se háže dovnitř. Sprcha, která se dá vzít do ruky. Rychlý internet. Všude čisto. Vyprané prádlo v normální pračce. Pověšené venku na zahradě. Maliny. Borůvky. Chleba. Krásně teplo, ale v pohodě na dlouhé kalhoty a mikinu radši s sebou. Někteří Kanaďané se nás ptali, jestli nám tady není moc horko, když jsou teď suché letní dny. A my si tu zatím užíváme "chládku". Kolem Vancouveru jsou dokonce velké požáry, což tady ale asi mají každý rok v létě. Týká se to však především pevniny, tady na ostrově nám snad nic takového nehrozí.

Celkově je na Vancouveru moc hezky. Městečko Sidney, kde bydlíme, i hlavní město Victoria nám hodně připomínají Velkou Británii. Jak by taky ne, když se nacházíme v Britské Kolumbii. Vzhledem k tomu, že jsme na ostrově, odevšad je vidět moře, oceán, ostrovy a zálivy, což je nádherné.

Náš trajekt

Z trajektu jsme pozorovaly nádherný západ slunce

Informační centrum - no, není to jako v Británii?

Výhled na pobřeží ze Sidney

Jediná stinná stránka Kanady jsou ceny. Všechno je tu fakt hrozně drahé. Už trochu chápeme, že někteří Američani či Kanaďani na Cozumelu nám tvrdili, že strávit 6 měsíců v Mexiku je včetně cesty a ubytování v hotelu vyjde levněji, než zůstat doma.

Dorota a její maminka Kate nás přijaly velmi hezky do svého útulného domečku se zahradou na kraji Sidney. Kate pochází ze Slezska, takže umí česky, ponašemu i anglicky. Nejsme jejich jedinou návštěvou, protože víc než měsíc u nich také tráví na prázdninách jejich další čeští přátelé Terka s maminkou Gražou. Takže je nás tu celkem 6 žen v jedné domácnosti. A skoro víc je tady slyšet ponašemu než angličtina.

První den po příjezdu nás Dorota vzala autem na pláž k moři. Kanadské moře je ovšem úplně něco jiného než mexické. Prý tu teď mají nejteplejší vodu za celý rok, ale pro nás byla tedy dost studená. Pláž byla kamínková, ne písčitá, a samozřejmě tu není průzračné moře s korálovými útesy, ale trochu špinavá voda s kamenitým dnem a řasami. A když už jsme tu s Katkou měly brýle a šnorchly z Cozumelu, rozhodly jsme se aspoň trochu si zašnorchlovat. Stálo nás to víc odhodlání, ponořit do studené vody i hlavu, ale stálo to za to. Viděly jsme po dně lézt spoustu krabů - malých, středních i velkých (kraby tady lze vidět i bez potápěcích brýlí) a dokonce i jednu hvězdici (ale úplně jinou, než byly hvězdice na Cozumelu). Kromě toho tady žije spousta tuleňů či lachtanů, které lze běžně pozorovat. Taky nám přišlo, že je tady zdejší moře o hodně míň slané než v Mexiku.

Toto je studené moře!

Většina aut, která tu potkáváme, jsou velká a moderní. Vlezlo by se do nich spousta lidí, ale pozor, na korbě se nesmí jezdit! Při jízdě na kole bychom měly mít přilby a v autě si nezapomínat dávat bezpečnostní pás! Už jsem si tak zvykla na mexické způsoby, že se kolikrát zapomenu připásat nebo hledám kličku na otevření okénka. Na kole jsem se úplně odnaučila ukazovat, kam jedu. Tady je potřeba pravidla zase dodržovat. Mají tu moc hezké cyklostezky podél silnic, akorát ještě nezvládáme pár značek, především "STOP - 4 way", což je stopka, na které se dává přednost všem, co přijeli před vámi. To jako Češi moc nedokážeme pochopit. 

Ale při projíždkách na kole jsme zatím žádný problém neměly, protože i když si občas nejsme jisté, kdo má přednost, potvrzuje se, co nám Dorota předem psala o Kanaďanech. Totiž že "Canadians are generally supernice people." (Kanaďani jsou obecně supermilí lidé.) Takže Kanaďani nám dávají přednost na přechodech (což je jinak asi v těchto zeměpisných šířkách normální věc) a když vidí, že hledáme, kam pokračovat, hned zastavují a ptají se, jestli nepotřebujeme pomoct.

Pomalu si zvykáme na angličtinu místo španělštiny. Naštěstí milým Kanaďanům nevadí zopakovat to, čemu nerozumíme. A učíme se taky kanadský "small talk" - takové ty zdvořilostní věty, ve kterých jsou zjevně přeborníci. Pokud vám taky někdo ve škole tvrdil, že při loučení se říká "good bye", nevěřte tomu. To jsme ještě nikoho neslyšely použít. Říká se "mějte krásné odpoledne," "užijte si den," "ať se vám daří," "v pořádku dojeďte" a podobně. A samozřejmě nestačí odpovědět jen "thank you", ale je třeba přidat nejméně jednu větu v podobném stylu.