Musím přiznat, že učit ve školce a v první třídě po skoro pěti letech na druhém stupni je pro mě velká výzva. Člověk si už zvykl na naprostý nezájem, kyselé obličeje a drzé poznámky a najednou místo toho řeší, kdo si rozbil kolínko, kdo musí na záchod a kdo si chce hrát s domečkem. A jak se vlastně učí angličtina u dětí, které neumí číst a psát a pořádně ještě neumí ani svůj vlastní jazyk?
Z mnoha stran mi bylo doporučeno, že máme hlavně zpívat spoustu písniček. Neumím zpívat. Naštěstí to děti snad nepoznaly a navíc máme youtube. Škoda ale, že písnička nám z těch 50 minut angličtiny zabere jen asi 3.
Ve školce učíme každá jednu hodnou a jednu zlobivou skupinu. Zlobivá
skupina se dá hůř udržet na místě. Ale zase na druhou stranu často
reaguje mnohem aktivněji. Tenhle týden jsme dětem třeba pouštěly video Hickory Dickory Dock. Zlobivé skupiny řičely smíchem a nadšením a vyžadovaly video několikrát opakovat. Hodné skupiny video shlédly bez hnutí brvou.
Některé děti ze školky hned pochopily, že jim nerozumím, když na mě
mluví španělsky, a důležitě tuto informaci sdělily ostatním. Při příští
příležitosti na mě ale hned švitořily svou rodnou řečí v nějaké
veledůležité záležitosti (např. "Lucian říká, že on je sova, ale sova jsem já!"). Španělsky toho díky svým hodinám angličtiny umím čím dál
víc. Člověk se hned naučí důležité a často používané věty jako "Můžu
jít na záchod?" "Můžu si jít pro vodu?" "Můžeme si malovat, co chceme?"
nebo "Tohle je písnička pro mimina."
Učit děti, které nemluví mým jazykem, je pro mě druhou velkou výzvou. Skládám poklonu všem rodilým mluvčím, kteří učí jen ve svém jazyce. I když něco málo ze španělštiny umím a dneska mě Lenka pochválila, že mě v mé hodině angličtiny slyšela mluvit v celých větách, na ukočírování třídy to stejně úplně nestačí. No jasně, hlavní smysl asi řeknu, ale než děti pochopí instrukci typu "Já myslím slovo, vy ptáš: Co je? Já mluvím: Ano, ne," uběhne tolik času, že jejich spolužáci už mezitím odhodili kamarádovi pouzdro, podlezli stůl, vyndali tři knížky z knihovny a polepili si učebnici ukradenými nálepkami. Vysvětlit tímto způsobem gramatiku? Ve svých prvních hodinách jsem to zkoušela. Teď už to ani nezkouším.
Mimochodem, děti z první a druhé třídy už číst a psát (alespoň trochu) umí. Ale narazily jsme na nečekaný problém. Sice moc nesledují, co mají dělat, a vše, co napíšeme na tabuli, bezmyšlenkovitě opisují do sešitu, ale vždycky si všimnou, když napíšeme špatně t. Některá psací písmenka se tady holt píšou jinak.
Některé děti mi opravdu nerozumí ani slovo (to se pozná z toho, když je výjimečně dokážu nějakou aktivitou zaujmout natolik, že běží za spolužákem a ptají se, co říkám). Některé další ale podezřívám, že jen dělají, že mi nerozumí, když se jim prostě nechce poslechnout (rozuměj: skoro pořád). Třeba dnes Mateo, na angličtinu docela šikovný kluk, zahlásil, že má dokončené cvičení, a šel si odnést knížky. Na můj pokyn, že si má okamžitě sednout zpátky na židli, otevřít si pracovní sešit a ukázat mi to udělané cvičení, jen pootočil hlavu a optal se: "Cože, mám si odnést ty knížky a vybrat si z knihovny nějakou, kterou si budu prohlížet?" Ale když jsem včera říkala kolegovi Xavierovi, že děti naschvál dělají, že mi nerozumí, řekl mi, že mu to dělají taky. A to je Mexičan.
Pár dětí ze školky i ze školy je bilingvních. Mluví stejně dobře španělsky jako anglicky. Alespoň s nimi si člověk může popovídat, i když ne vždy je jim dobře rozumět. Jedna holčička původem z Anglie se mi na první hodině představila jako "Kuysteu Mauy". Zvláštní jméno, ale zvláštní jména tady děti mají, takže jsem to po ní zkusila zopakovat. Naštěstí mi ostatní děti řekly, že se jmenuje Crystel. Prostě jen neumí říkat r a navíc se jí trochu pletou jazyky dohromady, takže většinou moc nevím, co mi povídá. Bilingvní děti by se daly využít jako překladatelé, ale bohužel jsem zatím neměla úspěch s tím, když jsem je žádala, aby třídě přeložily něco, co jsem řekla anglicky. Jen na mě nechápavě zíraly. Jediný, kdo se mi jednou nabídl jako překladatel, byl jeden kluk z mé nejzlobivější skupiny prvňáků. Samozřejmě ve zcela nevhodný okamžik. Naštěstí vím, že zrovna tenhle kluk mi rozumí, když mu něco říkám anglicky, i když mě stejně neposlouchá. Co taky můžete čekat od kluka, pro kterého si rodiče zvolili jméno Legend. Lence ve dvou ze čtyř skupin překladatelé docela fungují. Jenom má obavy, aby malého Juliana děti nevyčlenily z kolektivu, když jim neustále překládá podmínková souvětí typu: "Když budeš dál zlobit, půjdeš zpátky do třídy."
V prvních dvou týdnech jsme s Lenkou každé odpoledne přehodnocovaly smysl naší výuky. Nakonec jsme došly k úplně novým cílům, než jsme měly na začátku. Já bych se třeba chtěla co nejvíc naučit španělsky. Taky jsme se rozhodly, že se budeme snažit do každé hodiny zařadit alespoň jednu zábavnou aktivitu, i když se u ní třeba vůbec nebude mluvit anglicky. Máme dojem, že se totiž děti z angličtiny stejně nic nenaučí, tak ať to aspoň není nuda. Lence se to rozhodně u její skupiny druháků povedlo s hrou, kde si místa v kruhu vymění děti, které mají rády stejnou věc (např. čokoládu, Spidermana a podobně). Když jsem se v knihovně chystala na druhý den a dva kluci z její skupiny tu čekali na hodinu, vzali si dvě židle a asi deset minut tuhle hru hráli jen sami ve dvojici. A dokonce u toho používali anglickou větu "Do you like..."
 |
| Lenčini druháci |
Žádné komentáře:
Okomentovat