Když jsme se v pátek vrátily z klasické obchůzky města (nechaly jsme si spravit jedno kolo a nakoupily jsme nějaké domácí potřeby do našeho nového bytečku), napsal nám Rodrigo, že půjdou večer s Xaviérem na pivo a jestli se nechceme přidat. Sice jsme už byly dost unavené, ale taková nabídka se neodmítá. Tak jsme mu napsaly, že určitě půjdeme s nimi. Jediný problém byl v tom, že se s námi domlouval přes facebook a my jsme neměly internet. Nechápeme, že Mexičani prostě nechápou, že když nemáme internet, tak se potřebujeme domlouvat přes telefon. Za chvilku jsme viděly Xaviéra, jak odchází, tak jsme myslely, že už se na nás vykašlali a šli. Ale ukázalo se, že ne. A dokonce než opravdu šli (asi za hodinu) se za námi Rodrigo stavil (bydlí samozřejmě naproti) a řekl nám to osobně. Už jsem myslela, že když se s ním nedomluvíme přes internet, tak se s ním nedomluvíme vůbec, ale musím říct, že mě potěšil, že nám to takhle přišel říct.
Pak jsme nasedli do auta a on nám oznámil, že sice jdeme na pivo, ale nejdřív pojedeme do hvězdárny. Tak tím si u mě hned získal další body. Nějak jsme to nechápaly, ale fakt jsme dojeli do hvězdárny a šli jsme na noční pozorování. Průvodci nám ukázali různá souhvězdí a taky šel krásně vidět Mars a Venuše. V dalekohledu jsme se dívali na Plejády, mlhovinu v Orionu a Aldebaran. Přišlo mi, že to nešlo vidět o moc líp, než když jsme se koukali doma s naším malým dalekohledem, ale tady byla samozřejmě hlavní výhoda, že se ten dalekohled netřepal a nemuseli jsme to na obloze složitě hledat. (Poznámka pro Vlasťu a ostatní nadšence pro noční oblohu: Bylo to asi jako zimní souhvězdí u nás, akorát kolem Siria jsme neviděli jenom jednu hvězdu, ale celé souhvězdí Velkého psa, od Malého psa směrem vpravo dolů jsme pozorovali souhvězdí Rak (dost nejasné) a ještě nám ukázali něco ze souhvězdí Loď. Tvrdili nám, že když u nás vidíme nějaké souhvězdí ze zvěrokruhu, tak musíme vidět celý zvěrokruh, i Raka, ale oni samozřejmě u nás nebyli, takže to nemůžou vědět.) No, každopádně mě překvapilo, že Rodriga a Xaviéra tak baví hvězdy, že si prostě v pátek večer zajedou na hvězdárnu.
Potom jsme společně šli do hospody Magenta. Říkaly jsme si, že to je super, že jsme v té pravé mexické hospodě, kam chodí „místní Mexičani“. To není žádná výkladní skříň, ale pravé Mexiko. Dřevěné stoly a židle, po stěnách barevné kresby a kolem samozřejmě Mexičani. Ochutnaly jsme mexické pivo (asi srovnatelné s českým, až na to, že se v hospodě pije rovnou z flašky) a Katka zkusila i mezcal (pálenka z agáve, která se zají citronem se solí a chili). K nám čtyřem přisedla ještě jedna holka, Alexandra, která, jak nám vysvětlili, se zná s Rodrigem i s Xaviérem nějak přes někoho, že spolu kdysi studovali, někde se před lety potkali a tak.
Čas od času Rodrigo, Xaviér i Alexandra „přepínali“ na angličtinu, takže jsme se s nimi pobavili a zjistili některé nové věci. Například to, že Montessori školu, na které učíme, založila Silvia, maminka od Rodriga a ředitelka školy. Protože se ale na ostrově těžko shánějí učitelé Montessori systému, byla škola postavená rovnou tak, aby kolem byly byty, kde učitelé budou moct bydlet. Takže takových „zahradních domečků“ je tam spousta a bydlíme v nich nejenom my, ale i další učitelé, kteří sem přišli za prací a neměli tady ubytování. Xaviér tady učí angličtinu teprve od začátku ledna. Stejně jako my se sem dostal přes své příbuzné, protože je to bratranec nějakého Rodrigova kamaráda. Při té příležitosti jsme prozradily, že my ve skutečnosti nejsme sestřenice Verči, která tu učila před námi, ale bratranec a sestřenice byli naši prarodiče.
No, nebýt hlasité hudby, možná bychom si popovídali i víc. Nicméně tu hlasitou hudbu je potřeba zmínit podrobněji. V první části naší návštěvy Magenty jsme se normálně mohli bavit, jen přes hudbu z reproduktorů. Potom ale začala hrát živá kapela. A ne ledajaká kapela. Hned když si vystavili baner s názvem UFO VANS, Katka se ke mně naklonila a říká: Není to ta skupina, co hrála na trajektu, kterým jsme jely? Podle baneru a dredů jsou to určitě oni. Já jsem počkala, až vytáhnou nástroje a souhlasila jsem, že podle saxofonu a pozounu jsou to určitě oni. Když pak začali hrát, jenom jsme souhlasně konstatovaly, že přesně takhle ten náš trajekt "zněl". A navíc do rytmu kapely se tu mezi návštěvníky pohupoval i kluk, co nám poradil, kde koupit kola. Takže ještě nejsme v Mexiku ani týden a už tady potkáváme známé. Hned jsme si začaly připadat úplně jako místní.
Ale Rodrigo nám vysvětlil, že kapela není mexická, ale tak možná argentinská. Pozná se to podle přízvuku. "Slyšíte to, že nemají mexický přízvuk, že?" No, tak to jsme skutečně neslyšely. Pak nám předvedl, jak zní mexická španělština a jak argentinská. Vzhledem k tomu, že se Xaviér a Alexandra smáli, tak to asi vystihl dobře. No, jsem ráda, že se tady jakž takž domluvíme, ale poznat přízvuk, na to je fakt ještě brzo. Takže úplně místní ještě nejsme. Ale už víme, kam místní chodí.
Pak jsme nasedli do auta a on nám oznámil, že sice jdeme na pivo, ale nejdřív pojedeme do hvězdárny. Tak tím si u mě hned získal další body. Nějak jsme to nechápaly, ale fakt jsme dojeli do hvězdárny a šli jsme na noční pozorování. Průvodci nám ukázali různá souhvězdí a taky šel krásně vidět Mars a Venuše. V dalekohledu jsme se dívali na Plejády, mlhovinu v Orionu a Aldebaran. Přišlo mi, že to nešlo vidět o moc líp, než když jsme se koukali doma s naším malým dalekohledem, ale tady byla samozřejmě hlavní výhoda, že se ten dalekohled netřepal a nemuseli jsme to na obloze složitě hledat. (Poznámka pro Vlasťu a ostatní nadšence pro noční oblohu: Bylo to asi jako zimní souhvězdí u nás, akorát kolem Siria jsme neviděli jenom jednu hvězdu, ale celé souhvězdí Velkého psa, od Malého psa směrem vpravo dolů jsme pozorovali souhvězdí Rak (dost nejasné) a ještě nám ukázali něco ze souhvězdí Loď. Tvrdili nám, že když u nás vidíme nějaké souhvězdí ze zvěrokruhu, tak musíme vidět celý zvěrokruh, i Raka, ale oni samozřejmě u nás nebyli, takže to nemůžou vědět.) No, každopádně mě překvapilo, že Rodriga a Xaviéra tak baví hvězdy, že si prostě v pátek večer zajedou na hvězdárnu.
Potom jsme společně šli do hospody Magenta. Říkaly jsme si, že to je super, že jsme v té pravé mexické hospodě, kam chodí „místní Mexičani“. To není žádná výkladní skříň, ale pravé Mexiko. Dřevěné stoly a židle, po stěnách barevné kresby a kolem samozřejmě Mexičani. Ochutnaly jsme mexické pivo (asi srovnatelné s českým, až na to, že se v hospodě pije rovnou z flašky) a Katka zkusila i mezcal (pálenka z agáve, která se zají citronem se solí a chili). K nám čtyřem přisedla ještě jedna holka, Alexandra, která, jak nám vysvětlili, se zná s Rodrigem i s Xaviérem nějak přes někoho, že spolu kdysi studovali, někde se před lety potkali a tak.
Čas od času Rodrigo, Xaviér i Alexandra „přepínali“ na angličtinu, takže jsme se s nimi pobavili a zjistili některé nové věci. Například to, že Montessori školu, na které učíme, založila Silvia, maminka od Rodriga a ředitelka školy. Protože se ale na ostrově těžko shánějí učitelé Montessori systému, byla škola postavená rovnou tak, aby kolem byly byty, kde učitelé budou moct bydlet. Takže takových „zahradních domečků“ je tam spousta a bydlíme v nich nejenom my, ale i další učitelé, kteří sem přišli za prací a neměli tady ubytování. Xaviér tady učí angličtinu teprve od začátku ledna. Stejně jako my se sem dostal přes své příbuzné, protože je to bratranec nějakého Rodrigova kamaráda. Při té příležitosti jsme prozradily, že my ve skutečnosti nejsme sestřenice Verči, která tu učila před námi, ale bratranec a sestřenice byli naši prarodiče.
No, nebýt hlasité hudby, možná bychom si popovídali i víc. Nicméně tu hlasitou hudbu je potřeba zmínit podrobněji. V první části naší návštěvy Magenty jsme se normálně mohli bavit, jen přes hudbu z reproduktorů. Potom ale začala hrát živá kapela. A ne ledajaká kapela. Hned když si vystavili baner s názvem UFO VANS, Katka se ke mně naklonila a říká: Není to ta skupina, co hrála na trajektu, kterým jsme jely? Podle baneru a dredů jsou to určitě oni. Já jsem počkala, až vytáhnou nástroje a souhlasila jsem, že podle saxofonu a pozounu jsou to určitě oni. Když pak začali hrát, jenom jsme souhlasně konstatovaly, že přesně takhle ten náš trajekt "zněl". A navíc do rytmu kapely se tu mezi návštěvníky pohupoval i kluk, co nám poradil, kde koupit kola. Takže ještě nejsme v Mexiku ani týden a už tady potkáváme známé. Hned jsme si začaly připadat úplně jako místní.
Ale Rodrigo nám vysvětlil, že kapela není mexická, ale tak možná argentinská. Pozná se to podle přízvuku. "Slyšíte to, že nemají mexický přízvuk, že?" No, tak to jsme skutečně neslyšely. Pak nám předvedl, jak zní mexická španělština a jak argentinská. Vzhledem k tomu, že se Xaviér a Alexandra smáli, tak to asi vystihl dobře. No, jsem ráda, že se tady jakž takž domluvíme, ale poznat přízvuk, na to je fakt ještě brzo. Takže úplně místní ještě nejsme. Ale už víme, kam místní chodí.
Žádné komentáře:
Okomentovat