Něco málo o mexickém jídle

Na začátek tohoto příspěvku musím udělat velkou reklamu na blog Mnoho tváří Mexika. Díky němu jsme totiž jely do Mexika docela dobře připravené na to, co nás čeká. No, a stále se na něj pravidelně obracíme, když potřebujeme něco zjistit - například jaké to jídlo a pití nabízejí v nějakém podniku, okolo kterého jsme šly, protože název jídla většinou ve slovníku nenajdete.

Při našich prvních procházkách po městě jsme si užívaly pocit, že nejsme ubytované nikde v turistickém centru, ale v docela obyčejné části města, kde jsou docela obyčejné hospůdky. Často vypadají jako něčí garáž, a když jdete okolo, nevidíte v nich žádné zákazníky, ale hodně personálu. Na první pohled sice někteří z nich můžou vypadat jako zákazníci, ale když si chcete něco objednat nebo zaplatit, najednou se ukáže, že jde vlastně o nějaký rodinný podnik a ta rodina jsou všichni kromě vás. Zalíbila se nám představa, že bychom se v některé takové hospůdce, kterou máme blízko domu, staly stálými zákazníky.

O naší úplně první návštěvě mexické hospůdky na snídani v Playa del Carmen jsme už na blogu psaly. Bohužel, takový podnik, kde by vám dali snídani v menu s džusem, kávou a ovocem, jsme zatím na Cozumelu nenašly. Z těch krásných malých hospůdek, kterých jsme tu viděly nespočet, jsme jich ovšem už několik stihly navštívit a předsevzít si, že se tam staneme stálými zákazníky. Nevím, jak přesně to budeme stíhat. Teď jsme to musely na chvíli omezit, protože nám docházejí pesos a čekáme na výplatu, abychom nemusely znovu vybírat z bankomatu. Zatím jsme tak stálými zákazníky jenom v nějaké restauraci Terraza, kam se občas dá z našeho pokoje připojit na internet.

V Playa del Carmen - Nestor si dává chilaquiles s omáčkou mole (hlavní ingrediencí je čokoláda a pálivé papričky - fakt hodně zvláštní chuť)

Tak tohle je burrito z Burritos gorditos, kde se možná staneme stálými zákazníky. Nejedná se ve skutečnosti o mexické jídlo, jí se to spíš v Texasu a tady se to připravuje jen pro americké turisty.

Kolem tohoto stánku jsme už asi stokrát prošly a vždycky nás lákal nápis "jugos naturales" (přírodní džusy) s názvy různých plodin, ze kterých jsou. Dlouho jsme zůstaly jen u toho, že jsme si ty názvy opsaly a doma se je snažily přeložit. Až v pátek nám to konečně vyšlo a stavily jsme se tu na džus a taco. Džus byl výborný a ceny byly natolik příznivé, že se tu určitě staneme stálými zákazníky. Říkáme tomu "naranja toronja" podle prvních dvou druhů džusů, které mají napsané na zdi (pomeranč a grep).

Taco z "naranjy toronjy" (j se čte ch, takže proto tvrdé y) nás trochu zklamalo, protože bylo malé a nevěděly jsme, jak to přesně sníst, aby se to celé nerozpadlo. Později jsme ale zjistily, že tohle je úplně normální taco.

Tady se z nás určitě stanou stálí zákazníci! Je to jediná hospůdka, kde nám to i sami nabídli. Nechápaly jsme, proč tu nikdo kromě nás nejedl, protože tenhle podnik je skoro v centru, kousíček od hlavního náměstí, ale ceny má třikrát menší než takové ty restaurace s nápisem "Mexican food". Lenka si dala denní menu, což bylo smažené filé s rýží, fazolemi a oblohou.

A já jsem si dala quesadillu a taco se smaženými krevetami. Zeptaly jsme se, jestli neví, kde si tady v okolí můžeme dát chilaquiles, a pánové nám řekli, že stačí říct a klidně nám je udělají, až přijdeme příště.

Výborná zmrzlina - tam z nás rozhodně budou stálí zákazníci, pokud tedy ten krámek ještě nekdy najdeme. Slečna nám ochotně pojmenovala všechny z asi dvaceti příchutí, které měli, doporučila svou oblíbenou a nabrala tak velké porce, že jsme měly co dělat, aby nám to nespadlo. Místní specialita, kterou si dala Lenka, je kukuřičná zmrzlina.

Naštěstí jsme se ale za těch pár dní stihly lecčemu přiučit, takže už si doma k obědu dáváme plněné (zatím vegetariánské) tortilly a smažíme quesadilly. Tohle je fotka z našeho přechodného bydliště s tortillou plněnou avokádem, rajčetem, kukuřicí a fazolemi.

Takhle si tady snídáme. Džus, mango a výborné sladké pečivo - ke každé snídani zkoušíme jiný druh.

Nakupování v supermarketech je leckdy zážitek. Hlavně v oddělení ovoce a zeleniny jsou k vidění  různé záhadné věci. Tady nás zaujala barva pomerančů - člověk by čekal, že tady budou právě ty nejoranžovější, ale vypadá to, že ty nejoranžovější se vyváží do Evropy. Koupily jsme jeden zelený a byl dobrý.

A takhle se tu prodávají kaktusy. Jsou to nopály, které se používaí jako běžná potravina.