Na kolech k jihu ostrova

V sobotu jsme měly první celý volný den na ostrově, tak jsme se rozhodly, že konečně správně mexicky „vamos a la playa“ (půjdeme na pláž). K moři to máme kousek, ale v našem městě (San Miguel) moc pláží není. Takže bylo potřeba vyrazit někam dál. Tenhle problém jsme vyřešily tím, že jsme si koupily kola. Takže jsme ráno nasedly a jely jsme. Počasí nám přálo, bylo teplo, ale naštěstí se občas sluníčko schovalo za mraky. Zamířily jsme k jihu a chtěly jsme dojet k mayským ruinám u El Cedral, což je asi jediná malá vesnička na Cozumelu. Nějakou dobu nám trvalo, než jsme se po jednosměrkách vymotaly z města, ale potom už jsme najely na velkou dvouproudou silnici lemující pobřeží. K naší radosti se u výjezdu z města z této hlavní silnice odpojila menší silnice určená převážně cyklistům. Obě cesty vedly paralelně, ale naše cyklostezka byla ještě blíž k pobřeží. Když už jsme byly dávno za městem, potkávaly jsme stále různé hotelové komplexy, placené pláže, venkovní restaurace, parkoviště, ale taky sem tam pěkný volný přístup k moři.

Zastávku na svačinu jsme si udělaly u jednoho pěkného hotelu, kde nás sice nenechali jít na pláž, když jsme si nechtěly nic koupit, ale nevadilo jim, když jsme si se svou svačinou sedly na zídku vedle. Dokonce nám snad poradili, že to takhle můžeme udělat. (Poznatek z této cesty: Mexičané se nám sice snaží prodat svoje výrobky a služby, ale když jim řekneme, že to nekoupíme, klidně nám poradí, jak nebo kde můžeme podobnou věc získat zdarma, a ještě si s námi pěkně popovídají.)

To moře je opravdu modré!

Na břehu moře je tolik mušlí a šneků, že vůbec nemá cenu je sbírat

Během cesty jsme zjistily, že obě kola jsou sice funkční, ale každé z nich má své mušky, ba mouchy. U jednoho kola se nám na začátku vždycky „giglají“ řídítka, ale pak už jede dobře. Druhé kolo, které na pohled vypadá o něco líp, zase o hodně hůř jede. Jednak má hrozně tlusté pneumatiky, takže jede ztěžka, a taky má sedlo níž, než bychom potřebovaly. Takže poté, co jsme si kola jednou prohodily a zjistily jsme si, jak se na nich obou jede, jsme se rozhodly, že si ty kola budeme spravedlivě střídat, ať jedna z nás nedojede úplně vysílená.

Po asi 15 km podél pobřeží jsme odbočily směrem od pobřeží a dorazily jsme do vesnice El Cedral. Tam ale nic na mayské ruiny neukazovalo, tak jsme jely pořád dál, až jsme dojely k nějakému parku. Zaparkovaly jsme si kola a chtěly jsme si park projít, ale bohužel přišel nějaký Mexičan a řekl nám, že bychom musely zaplatit za vstup asi 25 dolarů. Tak jsme se ho ptaly, kde můžeme zadarmo navštívit ty mayské ruiny, jak to psali v našem průvodci. Poradil nám, že jednak když pojedeme dál, dojedeme ke studni zvané cenote, která byla vždy zásadním zdrojem pitné vody na Cozumelu, a jednak že když se vrátíme do vesnice, najdeme tam mayské ruiny taky přístupné bez vstupného.

Vstup do placeného parku

Vybírám vstupné v palapě (nikdo tam zrovna nebyl a byla tam židle vhodná k odpočinku; jinak palapa je slovo pro dřevěný přístřešek se střechou z palmových listů)

Jely jsme tedy nejdřív k cenote. Byl to takový jeskynní amfiteátr naplněný vodou. Sice se jedná o sladkou vodu, ale nechtěly bychom ji pít ani se v ní koupat.

Všechno to černé kolem dokola toho velkého stalagtitu jsou netopýři

Potom jsme navštívily vesnici El Cedral a nutno říct, že mayské ruiny nás trochu zklamaly. Už asi chápeme, proč jsou to jediné mayské památky s volným vstupem. Ruina chrámu stojí uprostřed náměstí plného stánků s prodejci suvenýrů a když jsme šly poprvé kolem, ani jsme si jí nevšimly, takže jsme se musely někoho zeptat, kde ji najdeme.

Jediná ruina něčeho, co snad možná někdy mohl být mayský chrám

Turisté mají možnost se zde vyfotit s posledním žijícím Mayem :-)

Vedle mayské ruiny stojí tento kostel (nejspíš katolický)

Já se sochami prvních osadníků ostrova, kteří znovuosídlili Cozumel v r. 1848; v pozadí obrovská palapa

Katka s modrou agáve, ze které se dělá tequila (v muzeu tequily)

Ukázka toho, jak se agáve drtí

Pak se dává do pece

A nakonec se uskladňuje v sudech

A tady už je několik druhů hotové tequily

Cestou zpátky jsme se stavily na pláži San Francisco u moře. Normálně se tady za vstup platí, ale nejspíš proto, že už bylo odpoledne, nás tam pustili zdarma. Sice nám tam jeden číšník říkal, že na lehátko si můžeme lehnout, jen když si něco koupíme (např. 3 dl vody za 60 pesos), ale když dlouho nešel, tak jsme se zatím vykoupaly, a než stihl něco přinést, tak už jsme byly zase na cestě domů.

Skluzavku vlevo na fotce a pár dalších atrakcí jsme si vyzkoušely

Zpátky jsme stihly dojet ještě za světla, unavené, ale šťastné. Myslím, že první zkoumání ostrova se dá nazvat úspěšným.