Smokejumpers – neohrožení hrdinové z Missouly

V posledních několika týdnech se pro nás překvapivě důležitým tématem staly lesní požáry. Ani jsme netušily, že pro obyvatele Skalnatých hor je to běžná věc, která ovšem podstatným způsobem ovlivňuje jejich život. Už v Kanadě jsme slyšely o tom, že v Britské Kolumbii je hodně sucho a kvůli požárům jsou hory plné kouře. Ostrova Vancouver se to ale netýkalo, takže nás to nechávalo klidnými. Jenže při přejezdu autobusem do Missouly jsme místo krásných horských štítů viděly jen kouřovou mlhu. Dozvěděly jsme se, že takhle to tu je každé léto. Nejlepší čas na návštěvu je asi červen, to je ještě vzduch čistý a svěží a občas zaprší. Červenec a hlavně srpen jsou ale úplně suché měsíce – všude tam, kde se půda uměle nezavlažuje, je jen uschlá žlutá tráva. A velké sucho znamená nebezpečí požáru.

Málokoho by asi napadlo, že lesní požáry nejsou katastrofa, ale normální přírodní jev nutný pro přirozený vývoj lesa. Z velké většiny jsou způsobeny bleskem a v konkrétním lese jsou potřebné zhruba každých 25 let. Když totiž jehličnatý les zestárne, koruny stromů zamezují přístupu světla a u země proto už nemohou vyrůstat nové rostliny. Proto se potom z lesa vytrácí i živočichové, pro které byla lesní zeleň potravou či domovem. Požár les pročistí a obnoví. Shořelé kmeny působí pro půdu jako hnojivo a také přitahují různé specifické živočichy. Některá semínka stromů můžou začít klíčit jen díky požáru, protože se otevřou velkým žárem. Takový pravidelný požár neublíží velkým a starým stromům, takže les není celý zničený, ale jen se omladí. Ovšem když do toho lesa člověk rád chodí na procházky, asi mu ten proces omlazení připadá dost pomalý. Na druhou stranu když se ale požárům uměle zamezuje, riskuje se tím, že až požár vznikne, bude les natolik hustý, že kromě kmenů mladších stromů chytnou přímo jejich vysoké koruny. Takový požár pak znamená nekontrolovanou destrukci lesa. Proto se někde požáry zakládají naschvál, aby byly pod kontrolou, nebo se les prořeže, aby k požáru nemuselo dojít.

Protože tady v horách jsou obrovské rozlohy lesů a jen malé zalidnění, není pro hasiče vůbec jednoduché se k požáru dopravit a dostat ho pod kontrolu. Proto mají v Missoule speciální tým hasičů-parašutistů, kteří podnikají výsadky do míst požárů. Paní na turistických informacích nám doporučila návštěvu centra Smokejumpers, kde mají malé muzeum a dělají tam prohlídky přímo po hasičské-letecké základně. To nás docela zajímalo, a když se ukázalo, že se tam dá bez problémů dostat městským autobusem a navíc se neplatí žádné vstupné, neváhaly jsme a ve čtvrtek ráno tam vyrazily.

Prohlídky se konají v každou celou hodinu, autobusy ovšem přijíždějí vždy v celou hodinu a 18 minut. To nám ale nevadilo, protože jsme aspoň měly čas prohlédnout si muzeum, kde mají kromě zajímavých informací i krátké filmy.

Při komentované prohlídce jsme se potom dozvěděly, jak přesně Smokejumpers pracují. S nápadem dostávat hasiče na místa požáru jako parašutisty přišel někdo ve 30. letech minulého století a většině lidí se to zdálo jako naprostá šílenost. Ovšem do dnešního dne je to tady v horách nejefektivnější způsob. Cesta autem a pěšky by trvala třeba tři dny, smokejumpers jsou tam za pár minut. I když to může vypadat jako strašně nebezpečná práce, není asi o moc nebezpečnější než normální práce hasičů. Za dobu, co se tato specializovaná jednotka používá, prý zemřeli při seskoku jen tři lidé. Když se jim ale podaří správně seskočit, jejich práce teprve začíná. Lesní požár samozřejmě uhasit nedokážou, ale snaží se zamezit ohni v postupu, takže třeba kopou příkopy v okolí lesa. Mají perfektní nehořlavé a parašutistické vybavení, ale celé je to docela těžké, jejich batoh váží kolem 60 kg. A k tomu jim ještě z letadla vyhodí všechny zásoby a spacáky a prostě všechno, co potřebují na tři dny přežití v lese. Pokud musí zůstat déle, letadlo jim doveze další zásoby. Většinou ale nepracují na jednom požáru déle než týden, pak jsou nahrazeni jinou skupinou. Letadla také pomáhají v hašení ohně, buď mohou přímo hasit vodou, nebo rozsypávají tzv. chemický retardant, který oheň zpomalí.

Smokejumperská výstroj - padák na zádech, náhradní vpředu, oblečení odolné žáru, kapsy plné zásob a bágly, které shazuje letadlo zvlášť

Nářadí smokejumpera, vpravo stan odolný žáru

Nadšená smokejumperka

Místnost, kde se šije a spravuje všechno vybavení, co smokejumpeři potřebují, je přímo v jejich centru u letiště

Zde se kontrolují a spravují padáky

Strava smokejumpera - zhruba to, co měl na West Coast Trail Dave... :-)

Uvnitř  letadla, kterým se smokejumpeři dostávají k požárům

Trošku jsme doufaly, že v tomto období požárů uvidíme přímo i poplach, ale „bohužel“ se tak nestalo. I tak to ale bylo dost zajímavé. Protože autobus zpět nám jel až za další hodinu, šly jsme se projít k letišti a tam jsme našly muzeum horského letectví. Vstupné bylo dobrovolné, takže jsme se rozhodly využít čas na prohlídku. Bylo to ve velkém hangáru s několika letadly a strašnou spoustou vystavených věcí, fotek, novinových článků a podobně. Velkou roli tu také hráli Smokejumpers. Zjevně to jsou velcí missoulští hrdinové. O spoustě speciálního hasičského vybavení se tu psalo, že bylo vyvinuto v Missoule a prodává se do celého světa. O Smokejumperech byl v roce 1952 natočen i hollywoodský film Red skies of Montana, což tu musela být velká událost, přestože film byl založen na tragické události, když při hašení ohně několik hasičů zahynulo.

Muzeum horského letectví

Každopádně až někdy budete v Missoule, prohlídku centra smokejumpers si rozhodně nenechte ujít!