Od čtvrtka večer nám Jenny domluvila návštěvu ranče, na
kterém po přestěhování do Montany asi 2 týdny pracovala jako dobrovolnice. Celé
dva dny, co jsme tam byly, se o nás výborně staral Elvan, který nám
v podstatě dělal osobního průvodce a řidiče. Ve čtvrtek vezl do Missouly
Andreu a nás potom místo ní vzal zpátky na ranč. Ještě ten večer nám udělal
auto exkurzi na ranč.
 |
| Restaurace jako za starých časů - já s Elvanem |
Křesťanský ranč Pinehaven kousek od městečka St. Ignatius
slouží jako internátní škola pro problémové děti. Něco jako v seriálu
Cesta vzhůru – děti se tu dostanou pryč z prostředí, které na ně mělo
negativní vliv, a mají šanci začít znovu. Často jsou to teenageři
z nestabilních rodinných prostředí, kteří kolem sebe neměli žádné dobré
vzory. Bydlí tu v rodinných domech, kde na plný úvazek pracují manželské
páry jako „rodiče“. V jednom domě se starají o maximálně 6 holek a 6
kluků. Na ranči vládne pevný denní program spojený se spoustou povinností a
školní docházkou. Díky zemědělské produkci je ranč prakticky soběstačný a děti
se učí pracovat a dodržovat pravidla. Teď o prázdninách je většina studentů u
svých rodičů, ale některé na ranči zůstávají a mají normální program se svou
rančovou rodinou.
Na pátek nám Elvan naplánoval výlet do národního parku Glacier. Návštěva Glacieru je pro Elvana běžnou událostí, protože když na ranči mají dobrovolnické skupiny,většinou tam s nimi jezdí na výlet. Sedly jsme do Elvanova „trucku“ (tak se říká autům
s korbou, ale i některým dalším, připadalo nám, že z toho, co tam
jezdilo po silnicích, je většina aut spíš „truck“ než „car“) a vyjely vstříc
národnímu parku Glacier. U nás se do národního parku většinou podniká
nějaká pěší túra, ale ne tak tady. Glacierem vede napříč silnice, ze které je
možno mnoho přírodních krás vidět, ani není třeba vystupovat z auta.
Přestože po této silnici jezdí zdarma shuttle bus za účelem snížení počtu aut v
parku, pro většinu Američanů je jednodušší projet si Glacier vlastním autem.
Ani my s Elvanem jsme tohoto autobusu nevyužili. Elvan nás nejdřív provezl
skoro celým parkem s několika zastávkami u pěkných míst, například u
vodopádu nebo Jacksonova ledovce.
 |
| Výhled do hor |
 |
| Jacksonův ledovec |
Potom zastavil na nejvyšším bodě silnice v Glacieru, na
Loganově průsmyku, a po pár minutách se mu podařilo na přeplněném parkovišti
najít místo k zaparkování. Vyrazili jsme na procházku k výhledu na
jezero „Hidden lake“. Louka kolem nás byla obsypána barevnými květy a
dokonce jsme viděly horskou kozu (či kamzíka, ale naši kamzíci teda vypadají jinak)
a tlustorohé ovce (bighorn sheep), typické pro tuto horskou oblast. Kromě
toho nám přes cestu přebíhalo spousta nebojácných chipmunků a veverek, kteří
byli zvyklí nechat se krmit turisty. Výhled na jezero byl vzhledem
k období požárů trochu zamlžený, ale stál za to.
 |
| Jako na alpské louce... |
 |
| Veverky jsou tady trochu rozmazlené |
 |
| Hidden lake |
 |
| To bílé uprostřed je horská koza |
Po klikaté cestě kolem útesu jsme dojeli kus cesty zpět
k výjezdu z parku, ale ještě na jednom místě jsme zastavili, abychom
si udělali menší túru k jezeru Avalanche. Cesta byla trochu delší, než
jsme čekali, ale došli jsme právě včas, abychom si jezero mohli vyfotit
v záři slunce zapadajícího za vysoké hory.
 |
| Potok, podél kterého vedla naše druhá "túra" v Glacieru |
 |
| Jezero Avalanche |
Protože Elvan nechtěl, abychom opustily Montanu, aniž bychom
spatřily losy wapiti, vzal nás další den ráno na místo v Bizoním pohoří, kde tato zvířata bývají.
Ze začátku to vypadalo, že zrovna ten den se losi neukážou, ale nakonec Katka
v dálce uviděla několik hlav vylézajících z trávy. Elvan zastavil a
půjčil nám dalekohled. Tím se dali losi rozeznat. K naší radosti se během
pozorování několik losů zvedlo nebo přešlo o kousek dál, čímž jsme zjistily, že
to musí být opravdu velké stádo. Samozřejmě velké pro nás, ne pro Elvana, který
nám vyprávěl, jak mu někdy přešlo přes cestou, kterou jel, asi 200členné stádo.
Jazyková poznámka: pro české slovo uvádí některé slovníky 2 různé
výrazy, elk a moose. Takže jsme žily v domění, že elk je los, a nechápaly jsme, jaký je mezi těmi dvěma rozdíl. Američani se ovšem divili, jak by tyhle dva mohl někdo považovat za stejné zvíře. Elk je velký asi jako kůň a pohybuje se spíš ve stádech,
zatímco moose je obrovský a žije spíš sám. Pravý los je moose, elk se prý (alespoň podle wikipedie) řekne správně česky jelen wapiti.
V Bizoním pohoří mimochodem opravdu žijí bizoni a dají se zahlédnout jen tak z dálnice jak se pasou, jsou to prostě takové velké krávy. Jsou tu samozřejmě chránění a nesmí se lovit, ale hodně lidí prý bizony normálně chová na maso. Z nějakého důvodu jim často říkají "buffalo" místo "bison". Když jsme si ale v místní hospůdce dávaly "Buffalo burger", Elvan tvrdil, že je to ve skutečnosti maso z bizona.
 |
| Stádo "elků" |
 |
| Vycpaní losi v auto prodejně |
Elvan nám také ukázal kostel a muzeum v San Ignatius,
kde kdysi založili svoji misii mezi indiány jezuité. Kostel tedy byl takový
indiánsko-katolický.
 |
| Všimněte si malého tee-pee |
 |
| Indiánská Marie s dítětem |
Protože Jenny pro nás měla přijet až k večeru,
naplánoval nám Elvan ještě jednu procházku přírodou, k Elizabetiným
vodopádům. Jako obvykle jsme dojeli daleko do lesa autem a potom se šli jen
krátce projít. U toho nám Elvan vyprávěl různé historky o tom, kde v okolí
kdy viděl jaké medvědy a podobně. Bear spray (pepřový sprej proti medvědům) měl
s sebou, ale jak nám vysvětlil, jen proto, že kdyby náhodou potkal
medvěda, nechtěl by ho zabít puškou, protože s tím jsou pak různé
opletačky u soudu, kde musí dokázat, že to bylo v sebeobraně, a na to nemá
čas. Kdyby se náhodou stalo, že by někdo opravdu medvěda takto zabil, mrtvého
medvěda by si nemohl nechat, ale jeho maso by šlo na dobročinné účely, třeba
pro děti v sirotčincích nebo jiné sociálně potřebné. Čili představujeme
si, jak vychovatelky dětem vysvětlují: dneska máme k obědu zase medvědí
maso, někdo zase v sebeobraně zastřelil medvěda. Připadalo nám, že pak se
takové děti mají docela dobře, ale prý medvědí maso zase taková pochoutka není.
Kdyby někdo srazil autem třeba jelena, může si ho prý nechat, ale musí to
nahlásit šerifovi (což je nejspíš vedoucí policie).
S Missoulou jsme se rozloučily v neděli po
shromáždění, kdy jsme si s Jenny, Marií, Jessem a Carlosem zašli společně
na pravý americký burger.
 |
| Buráků si v tomto fastfoodu můžete nabrat kolik chcete, a skořápky se hážou na zem. Zkoušely jsme to, ale bylo nám to fakt nepříjemné, tak jsme je pak radši vyhazovaly do koše |
Žádné komentáře:
Okomentovat