Z Missouly jsme odlétaly v neděli odpoledne, ne ovšem tak úplně domů, ale do kalifornského Oaklandu. Oakland byl pro nás zajímavý především tím, že z místního letiště létá levně společnost Norwegian do Evropy. Když už jsme tam ale letěly, byly jsme rády, že nám levné letenky vyšly tak, že jsme v Oaklandu měly dva dny čas. Oakland je totiž součástí velké aglomerace, jejímž nejznámějším městem je San Francisco.
V Oaklandu nás už čekala milá Číňanka Carol, která nám díky couchsurfingu zajistila ubytování a rovnou, když nás vyzvedla, nás vzala na projížďku nočním San Franciscem. To je prý od Oaklandu vzdálené asi 15 minut cesty autem, ovšem jen za předpokladu, že nejsou silnice ucpané auty směřujícími stejným směrem. Hned druhý den jsme pochopily, že tato situace nastává každé ráno i odpoledne. Protože Carol v San Franciscu pracuje, svezly jsme se s ní autem ráno do města a odpoledne zpět. Možná se díky tomu dostala do práce o něco rychleji než obvykle, protože na pětiproudé silnici tu byl speciální pruh pro auta, ve kterých jede tři a více lidí. Většina Američanů ovšem ráno sednou každý do svého auta a pak jeden vedle druhého zacpávají silnici téměř prázdným vozem.
San Francisco leží ve státě Kalifornie a nevím jak vy, ale já si pod Kalifornií představím slunce, pláže a palmy. Proto jsme si na ty dva dny nachystaly s sebou sandále, kraťasy a šaty. Naše roztrhané botasky jsme na konci pobytu v Missoule vyhodily, protože bylo jasné, že už je nebudeme potřebovat. Jaké pak bylo naše nemilé překvapení, když předpověď počasí pro San Francisco pravila, že pokud denní teplota vystoupí na 18°C, bude to považováno za velmi dobré. To proto, že San Francisco leží na poloostrově u velkého zálivu a studená voda způsobuje kondenzaci teplého vzduchu přicházejícího z pevniny, takže v létě je tady prý vždycky hodně mlhavo. Tak mlhavo, že po objevení Ameriky dvě stě let jezdily lodě okolo a žádná z nich si zátoky nevšimla. Nakonec byla objevena až při průzkumné výpravě po souši. Nejlepší měsíce na návštěvu jsou září a říjen a kdo chce poznat sanfranciskou zimu, má přijet v létě (alespoň to prý tvrdil Mark Twain). Musely jsme proto na sebe navléknout všechno teplé oblečení, které jsme měly, a do sandálů přidat ponožky.
 |
| Fisherman's Wharf - přístaviště s výletními loděmi, malými uličkami a obchůdky pro turisty |
 |
| Zamlžená pevnost Alcatraz |
Původně jsme plánovaly strávit možná jeden den v San Franciscu a jeden den v Oaklandu, ale Carol nám doporučila, ať rozhodně využijeme oba dny na San Francisco. A měla pravdu, tohle město je tak rozmanité, že ani dva dny zdaleka nestačily na prohlídku všech zajímavých částí. Zjistily jsme, že tady je několik společností, které dělají „free walking tours“, komentované prohlídky zdarma. Na rozdíl od jiných měst, kde jsme se takové prohlídky zúčastnily, jich tu ovšem mají spoustu druhů, vždy zaměřených na určitý aspekt či určitou čtvrť města. My jsme se za naše dva dny stihly zúčastnit prohlídky centra města, čínské čtvrti a slavného mostu Golden Gate Bridge. Rozhodně to takhle s průvodcem bylo mnohem zajímavější, než kdybychom po městě jen tak chodily a vlastně přesně nevěděly, co si prohlídnout a proč.
San Francisco vzniklo původně jako španělské město v Mexiku. Po americko-mexické válce v roce 1846 ovšem spolu s celým dnešním jižním USA připadlo Američanům. Tehdy se jmenovalo Yerba Buena a mělo asi 200 obyvatel, Američané tu zapíchli svoji vlajku a přejmenovali město na San Francisco podle původní františkánské misie. Španělé podle evropské tradice udělali uprostřed města náměstí, což v amerických městech není tak úplně zvykem. To náměstí je dnes v čínské čtvrti a Číňané tam ve volných chvílích hrají karty. Čínský průvodce, který nás touto čtvrtí provedl, nám vysvětlil, že většina Číňanů žije v miniaturních bytech, kde se tak tak vlezou v noci, aby se vyspali, ale nemají žádný obývák. Tohle náměstí je tak veřejným obývákem celé čtvrti.
 |
| Skupinky Číňanů hrají karty na náměstí |
Rok 1849 znamenal zásadní přelom v historii města – proto se tu prodává spousta suvenýrů s číslem 49 a také místní sportovní tým má toto číslo ve znaku. V tomto roce totiž začala kalifornská zlatá horečka. Přímo v San Franciscu sice zlato nebylo, ale z celého světa se sem stěhovali zlatokopové, kteří vyráželi hledat štěstí. Za dva roky zlaté horečky město vyrostlo na 35 000 obyvatel. Při takovém překotném růstu nebylo divu, že domy nebyly moc kvalitní a za jeden rok město šestkrát vyhořelo. Za pár let sem přišli další obyvatelé při stříbrné horečce. Město se naplnilo dobrodruhy, kteří byli ochotní za každých okolností riskovat. To se pro něj stalo typickým a možná proto je dodnes San Francisco známé jako město hipíků, umělců, liberálů, ale také inovativních programátorů, start-upů a bankéřů. A součástí velkého „bay area“ čili oblasti kolem zálivu je i San José se známým Silicon Valley, centrem počítačového a technologického průmyslu.
 |
| Pyramida
uprostřed byla donedávna nejvyšší budovou a typickou dominantou San
Francisca, ovšem dnes je rozestavěná budova, která už teď je vyšší |
Současná architektura města je zásadně poznamenaná tím, že v roce 1906 tu došlo k velkému zemětřesení a následnému třídennímu požáru, který prakticky zničil všechnu městskou zástavbu. I když to byla tragédie, na druhou stranu to městu dalo možnost vybudovat centrum znovu a lépe, než jak bylo narychlo poslepované při zlaté horečce. Už na přelomu století se tu silně rozvíjel zločin a korupce – po požáru bylo možné zlikvidovat zločinecká hnízda a začít znovu. Centrum je dnes plné mrakodrapů a nejzajímavější „historické“ budovy jsou postaveny ve stylu art deco. Mezi mrakodrapy je spousta tzv. POPOS – privately owned public open spaces – veřejných prostranství vlastněných soukromými společnostmi. Ty tu vznikaly v průběhu minulého století po dohodě města se společnostmi, které si chtěly postavit mrakodrapy. Město mělo určitý limit, do jaké výšky se mohou postavit soukromé budovy. Pokud někdo chtěl budovu vyšší, musel na oplátku udělat něco veřejně prospěšného. Například právě vedle své budovy postavit POPOS nebo v ní udělat byty, aby se centrum města po zavíračce banky nevylidnilo. Někteří tyto podmínky splnili skvěle, jiní POPOS sice postavili, ale příliš nestojí o to, aby ho lidé využívali, protože jim to samozřejmě přidává práce na údržbě.
 |
| Ukázka
POPOSU, který se snaží odradit lidi - žádné lavičky, nepříjemné
dláždění. Od té doby, co postavili tohle, začalo platit pravidlo, že na
POPOS musí být místa k sezení. |
 |
| S
patry budov se obchoduje - tady dřív stálo nad bankou 10 pater, ale
jiná společnost je odkoupila, zbourala a právo postavit 10 pater do
výšky využila na svém mrakodrapu |
 |
| Na střeše banky je dnes pěkný POPOS |
 |
| Tahle budova má trochu divný tvar, protože vedle ní původně stála jiná, kterou taky v rámci kupčení s patry zbourali |
Chinatown, čínská čtvrť v San Franciscu, je ukázkou multikulturní povahy města. Číňané sem přišli stejně jako ostatní národy v době zlaté horečky, když Čína zažívala vlnu hladomorů. O Kalifornii se vyprávělo, že tam na zemi leží hromady zlata a stačí je jen sebrat. Proto se dodnes Kalifornii v čínštině říká „Zlatá hora“. Po příjezdu samozřejmě Číňané zažili velké zklamání. A to nejen kvůli tomu, že zlata nebylo tolik, jako čekali, ale navíc je čekala desetiletí rasistických omezení, když se jejich čtvrť proměnila v ghetto, ze kterého nemohli ven, a jejich rodinným příslušníkům bylo zakázáno přijet za nimi. Brzy se stali levnou pracovní silou, která dělala všechny podřadné práce. Když je využívali na stavbu železnice, nakonec jich nebylo dost, takže začali přivážet nové dělníky z Číny. Ředitel železniční společnosti prý na dotaz, co ví Číňané o stavbě železnic, odpověděl, že když postavili Velkou čínskou zeď, zvládnou postavit i železnici.
 |
| Čínský
chrám dharma s různými symbolickými "oběťmi" - například čínské slovo
pro jablko znamená zároveň i mír, slovo pro mandarinku peníze a podobně |
 |
| Většina
těchto krásých barevných balkónků vznikla, když se město rozhodlo, že
čínská čtvrť by se měla trochu upravit, aby se v ní mohl rozvíjet
turismus |
 |
| Čínská "lékárna" |
Samozřejmě jsme nemohly vynechat prohlídku Golden Gate Bridge, asi nejznámějšího mostu na světě. Bylo super, že jsme tu byly na komentované prohlídce, protože jsme se díky tomu dozvěděly, co je vlastně na tom mostu tak zvláštního, že je tak slavný. Kdyby podobný most postavil někdo v dnešní době, asi by tím velké pozdvižení nevyvolal. Ve třicátých letech to ovšem byl naprosto ojedinělý a velice riskantní počin. Město chtělo most postavit, aby se mohlo dál rozšiřovat a soupeřit s Los Angeles, zároveň v době velkého rozvoje automobilismu už lidem nestačilo používat k přepravě přetížené trajekty. Všichni konstruktéři ale nabídku postavit most odmítali – buď tvrdili, že taková stavba by ani nebyla možná, nebo by možná byla, ale jen za předpokladu obrovské investice. Až pak se objevil Joseph Strauss, blázen, který byl ochoten jít do obrovského risku a slíbil, že most postaví.
 |
| "Nádraží"
trajektů - dříve velmi důležitá budova. Provozovatelé trajektů byli
vekými oponenty mostu, ale nakonec nic nenadělali. Po stavbě mostu
postupně trajekty přestaly fungovat, dnes už jsou zase v provozu, ale
spíš jako turistická atrakce |
 |
| To je on - slavný most (tedy to, co jsme z něj viděly) |
 |
| U prvního sloupu na mostě |
Úžina Golden Gate, Zlatá brána, je sice nejužším místem v zálivu, ale jinak má přírodní podmínky pro stavbu mostu velice nevyhovující. Geologické podloží je nestabilní, voda je velmi hluboká, čtyřikrát denně se mění výška hladiny, jsou tu silné vodní proudy a poryvy větru. Přesto se podařilo přesvědčit většinu veřejnosti o nutnosti stavby mostu a vytvořit plány, podle kterých měl být postaven. Když bylo vše připraveno, bylo ale těsně po hospodářské krizi a veřejné peníze na takovou záležitost chyběly. Most byl proto financován soukromě. Stavba se podařila a přes svou náročnost byla velmi propracovaná. Joseph Strauss byl člověk, který věřil ve svou věc a zabýval se každým detailem. Mimo jiné si najal architekta, jehož úkolem bylo udělat most nejen funkční, ale i krásný. Při technicky velmi náročné stavbě také dodržoval na svoji dobu pokroková bezpečnostní pravidla, jako práci v ochranných přilbách a bezpečnostní sítě. Při stavbě zemřelo 11 dělníků, což je sice hrozné, ale v tehdejší době to byla ve srovnání s jinými stavebními projekty velmi malá ztráta.
 |
| Na
tomto památníku je vyobrazen Joseph Strauss s italským bankéřem
Gianninim, bez jehož pomoci by se stavba nemohla uskutečnit. Bankéř se
prý inženýra zeptal: "Jak dlouho ten most vydrží?" "Navždy,"
odpověděl Strauss. "Takový most Kalifornie potřebuje!" řekl Giannini a
půjčil mu peníze. |
 |
| Takovéto kovovo-gumové válce chrání most před zemětřesením |
 |
| Takhle tlusté je hlavní lano, na kterém jsou ramena mostu zavěšena |
San Francisco a celá oblast zálivu má zajímavý systém dopravy. Jezdí tu autobusy, trolejbusy, tramvaje, metro... Typickým a turisty vyhledávaným dopravním prostředkem je lanovka, kterou tu kdysi zavedli kvůli tomu, že koně nezvládali tahat vozy po blátivých cestách do prudkého kopce. Lanovkou ale tak daleko nedojedete, jde spíš o zážitek z jízdy, který my jsme si nechaly ujít. Místo toho jsme se snažily zorientovat se v systému ostatních dopravních prostředků. To je turistům ztíženo tím, že tu existuje asi šest různých dopravců a tím pádem, když si koupíte přestupní jízdenku u jednoho z nich, nemůžete přestoupit na autobus druhého. Nějakou slevu dostanete pouze pokud vlastníte kartu Clipper, kterou my ale samozřejmě nevlastníme. Nejrychlejším způsobem dopravy je BART – metro/vlak, který jsme vyzkoušely hned po cestě z letiště. BART má různé tarify na různé úseky cesty, takže se nedá žádným logickým způsobem vypočítat, kolik jaká cesta stojí. Proto je možný zajímavý jev, kdy za krátkou cestu z letiště zaplatíte dvakrát víc, než kdybyste jeli z Oaklandu do San Francisca. My jsme zjistily, že na letiště se dá dojet i autobusem, který místo osmi dolarů stojí 2,25. Narazily jsme ovšem na klasický problém – v autobusech se platí jen hotovostí a my, na konci pobytu v USA, už mnoho hotovosti nemáme. Na všechny nutné přejezdy nám 2 dolary chyběly. Samozřejmě by se dalo vybrat z bankomatu, ale u toho je zpravidla třeba zaplatit poplatek 3 dolary – to jsme z principu nebyly ochotné udělat. Nakonec jsme naštěstí našly způsob, jak si na zastávce metra koupit autobusovou jízdenku kartou. Díky tomu jsme se nejen dostaly na letiště, ale zbylo nám i pár dolarů jako dýško pro naše průvodce po městě (snažily jsme se to rychle dát do obálky, aby si nikdo nevšiml, jak málo jim dáváme).
 |
| Slavná lanovka |
San Francisco byla naše poslední
zastávka na dlouhé cestě. Odtamtud jsme letěly do Kodaně, kde jsme
přestoupily na přímý autobus RegioJet do Prahy. Jsme rády, že jsme si
Golden Gate Bridge při návštěvě Ameriky nenechaly ujít.
