Všichni už jsou v Mexiku...: Pár slov o škole

Po skypu s rodiči jsem pochopila, že bych měla napsat pár slov o škole. Už jsem skoro zapomněla, že naposledy jsem psala o škole asi druhý týden našeho pobytu zde a někteří čtenáři stále přemýšlí nad tím, jak to v té škole přežijeme, nebo předpokládají, že když nic nového nepíšeme, asi to bude tím, že jsme změnily zaměstnání. Není to tak. Stále pracujeme v té stejné škole Montessori. Kdybychom se rozhodly změnit práci, musely bychom si totiž hledat i nový byt a řešit další komplikace, takže ani nemáme v úmyslu to dělat. Kromě toho už jsme asi překonaly počáteční krizi a za ty dva měsíce, co tady učíme, jsme si na sebe s dětmi už docela zvykly, trochu jsme už zjistily, "jak na ně", a čím dál víc rozumíme tomu, co jsou schopné děti v hodinách udělat a co ne. Takže situací, ve kterých by nám děti vůbec nerozuměly, co po nich chceme, je čím dál tím méně.

S dětmi ze školky většinou hodně zpíváme a pomocí písniček je učíme i nová slovíčka a fráze. V tom nám dost podstatně pomáhají naše počítače. Když písničku pustíme z nahrávky s videem, děti se lépe soustředí a my se tolik nenadřeme. Potom hodně používáme tzv. flashcards - obrázky, které dětem postupně ukazujeme a učíme je tak slovíčka. S těmito kartami se dá udělat i spousta dalších aktivit a her, i když samozřejmě ne všechny hry malé děti pochopí. Občas jim taky čteme knížky, kterých tady v knihovně mají spoustu. A konečně necháváme dětem volný čas, kdy ony samy jakoby čtou knížky. Samozřejmě ještě neumí číst, ale někteří z nich si opravdu ukazují na obrázky a říkají je anglicky. Spousta z nich sice v tomhle čase mluví jen španělsky, ale všechny to baví.

Děti z 1. a 2. třídy mají učebnici, která je podle nás na ně hrozně těžká. To, co tam probírají, se u nás bere třeba v osmičce. Někdy si samy musíme hledat význam anglických slovíček, která jsou v učebnici určené pro 2. třídu. To moc nechápeme. Navíc ale, jak se zdá, s předchozí učitelkou toho děti v angličtině probraly strašně moc, protože jsou skoro na konci učebnice a mají vyplněný v podstatě celý pracovní sešit. Čili děti z 1. třídy, které se u nás teprve učí psát, tady už mají popsaných asi 100 stran v angličtině. Ale když zjišťujeme, co děti opravdu umí, tak zase tak slavně na tom nejsou. Většinou neumí odpovědět na základní otázky jako jak se mají nebo odkud jsou. Z velké části je to dané tím, že se po většinu hodiny málokdo z nich soustředí. A když je potřeba opravdu něčemu porozumět, ví, že se můžou spolehnout na bilingvní děti, které jim to přeloží. No, takže s tou úrovní angličtiny v rámci jedné třídy o asi 10 dětech je to opravdu hodně různorodé.

Ze začátku jsme se snažily dělat s nimi učebnici, když jsme viděly, že to tak dělají ostatní učitelky angličtiny. Teď nám ale jedna třídní učitelka řekla, že si myslí, že by bylo lepší s prvňáky projíždět spíš zase slovíčka a jednodušší věci, než to, co mají v sešitech. Takže se snažíme najít mezi tím nějaký střed, v každé hodině udělat něco jednoduššího, čemu děti rozumí, něco z učebnice nebo pracovního sešitu, zahrát třeba hru na opakování slovíček a případně dětem pustit video, ze kterého si zapamatují nějaké fráze nebo slovíčka.

Jinak jak jsme původně měly pocit, že zdejšímu systému školy moc nerozumíme a snad to časem pochopíme, tak teď po dvou měsících máme pocit, že se toho moc nezměnilo. Trochu nás mrzí, že se nám nepodařilo navázat nějaké bližší vztahy s ostatními učitelkami nebo asistentkami. Děti tady nemají přestávky a každá učitelka je v podstatě pořád ve své třídě, takže není moc prostoru potkat a pobavit se s kolegyněmi. To, že nás všichni berou jako externí učitelky a nic s námi neřeší, má samozřejmě výhodu v tom, že máme hodně volného času. Nevýhoda je ta, že vlastně vůbec nevíme, co se kdy děje, a nikoho ani nenapadne nám to říct. Takže třeba když jednu sobotu škola pořádala běžecké závody, my jsme se to dozvěděly jen náhodou den předem od dětí. Ale pro jistotu jsme si samy v kanceláři zjistily, kdy jsou prodloužené víkendy, ať si můžeme naplánovat cestování. To se zase až den předem dozvěděl třeba náš kolega Xaviér. Holt angličtináři jsou opravdu bráni jen jako externisté.

Trochu jsme čekaly, že se nám bude víc věnovat ředitelka Silvia, ale vypadá stále hodně zaneprázdněně a moc se o nás nezajímá. Protože jsme chtěly nějakou zpětnou vazbu, šly jsme se samy zeptat, jak vidí naši výuku angličtiny. Řekla nám k tomu sice nějaké věci, ale připadalo nám, že většinu toho, co nám doporučovala, už dávno v hodinách děláme. Takže moc nevíme, z čeho usuzuje, jak naše hodiny vypadají. Tenhle postoj nás trochu mrzí. Ale když si vezmeme, že díky ní jsme se dostaly na půl roku na karibský ostrov, tak nám tohle nepřipadá tak zásadní :-)