Jak jsem v Mexiku oslavila narozeniny

Spousta lidí, kteří mi minulý týden posílali přání k narozeninám, mi přálo, abych to oslavila pořádně po mexicku. Nevím, co přesně si pod tím představovali, ale asi trochu něco jiného, než co jsme zažily zatím na dvou mexických oslavách narozenin, kde jsme byly. Ale možná to nebyly úplně typické mexické oslavy, protože zahrnovaly dost specifické skupiny, učitelky Montessori a protestantské křesťany. Líbilo by se mi uspořádat nějakou velkou oslavu narozenin, kór když jsou kulaté, ale tady v Mexiku mi nějak chybí ta společnost, kterou bych na oslavu pozvala. A kromě toho k nám do bytu stejně máme zakázané vodit návštěvy.

Den mých narozenin ale byla sobota a my jsme měly naplánované, že vyrazíme na kolech do přírodního parku Chankanaab. Když jsem ráno vstala, na mobilu jsem díky časovému posunu už měla hromadu přání. Říkala jsem to Lence, že i když facebooková přání nejsou zase tak speciální, že mě stejně vždycky potěší každé přání, které dostanu. A v tu chvíli Lenka vytáhla z ledničky dort a popřála mi k narozeninám. To bylo teda překvápko! A já jsem večer přemýšlela, co to tam pořád v té kuchyni dělá. V našem bytečku totiž není žádná místnost úplně oddělená, takže mezi mou postelí a kuchyní je jen taková polozeď. Ale skvěle se jí to podařilo utajit až do rána. A jako dárek k narozeninám mě navíc pozvala na oběd v Chankanaabu.

Dort a přání k narozeninám

Sfouknout to nešlo

Chankanaab je u pobřeží kus na jih od města a na našich kolech cesta trvá asi hodinu. Vyrazily jsme hned ráno, protože na večer jsme ještě měly další plány - jednak vždycky 25. den v měsíci probíhá v našem americkém sboru tzv. Food Bank - rozdávání jídla chudým rodinám, kterého jsme se chtěly zúčastnit, jednak v našich mexických sborech ještě později večer bylo regionální  shromáždění zaměřené na mládež.

Když jsme do Chankanaabu dorazily, měly jsme trochu pocit, že jsme tu úplně první návštěvníci a nic ještě není otevřené. Ale alespoň jsme si to tu mohly všechno projít bez velkých davů. Park vznikl kolem přírodní laguny, která je ale oproti laguně na Punta Sur maličká a ne moc zajímavá. Okolo ní je ale vybudovaných spoustu atrakcí. Nás nejvíc zaujala exotická zvířata, i když žádné z nich tu nežije volně jako na Punta Sur. Ve výbězích podobně jako v zoo tu jsou krokodýli. V odděleném prostoru v moři jsou delfíni a kapustňáci. Když si připlatíte (hodně), můžete si s nimi i  zaplavat. Fotit to můžou jenom profesionální fotografové. My jsme se zúčastnily jen prezentace delfínů a kapustňáků, která byla zdarma, a fotit jsme tam nemohly. Ale musíme potvrdit, že delfíni jsou roztomiloučká a hravá zvířata. Předvedli nám s nimi pár drobných triků a sledovaly jsme, jak vozí lidi, kteří se s nimi koupali. Kapustňáci už tak hravě nevypadali, na rozdíl od delfínů byli skoro pořád zalezlí pod vodou a největší atrakce byla, že žrali salát. To delfíny jsme viděly vyskakovat vysoko nad hladinu, jen když šel okolo někdo z jejich ošetřovatelů - zjevně čekali, že za své výkony dostanou nějakou chutnou rybičku.

Laguna Chankanaab

 

Výběh krokodýlů

Tenhle krokodýl usnul s otevřenou tlamou

Za námi je areál, kde se plave s delfíny, ale odtut toho bohužel nejde zase tak moc vidět

Nejzajímavější ale byli lachtani, protože s těmi tu několikrát za den probíhá zábavná show. Tu navíc komentovali v angličtině i ve španělštině, takže jsme se dozvěděly i spoustu informací třeba o tom, jaký je rozdíl mezi tuleněm a lachtanem. Akorát jsme se teda pak musely doma podívat do slovníku, které slovo teda znamená tuleň a které lachtan. Tak jsme si ověřily, že to, co jsme viděly, byli lachtani. Pozná se to například podle toho, že na rozdíl od tuleňů mají uši, a taky že se neplazí jen po břiše, ale dokáží i chodit po čtyřech.

Lachtaní show

Lachtan pózuje fotografům

Další atrakcí Chankanaabu byly repliky různých mayských soch z celého Mexika. To je fajn, protože Mexiko je velké, takže tady člověk viděl alespoň část. My jsme po delším rozhodování vypustily z našeho mexického programu jedinou zajímavou mayskou památku na Cozumelu, San Gervasio, protože oproti mayským městům, která jsme už viděly, tam prý není skoro nic, ale vstupenka je podobně drahá. Takže nás potěšilo, že v Chankanaabu jsme našly i repliku kousku San Gervasia.

Socha boha deště Chaka

Takovéhle sochy zbyly v Mexiku po olmécké kultuře z doby ještě před Aztéky. Jsou zajímavé jednak tím, že jsou hodně velké (výška 2-3 m) a jednak tím, že mají negroidní rysy.

Replika mayské vesničky

Paní v tradiční oděvu nám připravila nějakou mayskou omáčku

Replika stavby v San Gervasiu

Kromě toho všeho, co jsme prošly, byly v Chankanaabu ještě další atrakce, třeba lanovky nebo ochutnávky tequily, ale to všechno bylo za speciální příplatky, takže my jsme se místo toho vydaly na pláž se šnorchly. Opět jsme se ale přesvědčily, že na nejlepších šnorchlovacích pobřežích jsme už byly. Tady byl korálový útes sice blízko u břehu, ale byl docela malý a asi proto instalovali do vody i sochu Marie a Ježíše, aby se šnorchlisti měli na co dívat. Každopádně jsme to prozkoumaly pořádně a pak jsme se natáhly na lehátko, abychom uschnuly. V Chankanaabu bylo super, že tam měli skříňky na věci zdarma a člověk si tam mohl kdykoli dát věci a pak si pro ně zase přijít. Takže když jsme šly šnorchlovat, vzaly jsme si s sebou jen ručníky a knížky a nebraly jsme foťák ani žádné cennosti. Už dřív jsme ale zjistily, že mexické peníze se dají brát i na pláž - dvaceti a padesáti pesová bankovka jsou nepromokavé. A jelikož já mám u plavek zavírací kapsičku, všechny nepromokavé peníze jsme vzaly s sebou a na plážovém lehátku je utratily za margaritu. Sice nám to stačilo jen na jednu, ale dali nám k ní dvě brčka. Musely jsme konstatovat, že kdyby v ní nebyla ta tequila, že by to i chutnalo celkem dobře.

A potom už jsme usoudily, že je konečně čas na oběd. Zašly jsme do restaurace, kde bylo napsané, že se tam může jenom v oblečení (ale naše plavky vypadají skoro jako oblečení!) a naštěstí nás odtamtud nevyhodili, ale připravili nám výborné plněné avokádo, steak a krevety. Zjistily jsme, že když nechceme utratit moc, úplně nám stačí, když si dáme dohromady jeden předkrm a jedno hlavní jídlo. A mexická obsluha to navíc plně chápe a rovnou se ptá, jestli má přinést talíře na rozdělení.

Avokádo plněné mořskými plody - mňam!

Mar y tierra - steak a krevety. Jen jsme to vyfotily až poté, co jsme si to rozdělily na dva talíře

Poslední, co jsme musely ještě před odjezdem vyzkoušet, byl vodní bar. Hned vedle restaurace byl bazén a jedna jeho stěna sloužila jako barový pult, kde si člověk mohl koupit nějaké pití. Už jsme neměly žádné nepromokavé peníze, takže se Lenka musela vydat bazénem se stovkou nad hlavou. Bohužel když už jsme seděly na podvodní barové židličce, zjistily jsme, že nám vlastně tak velké vedro není, abychom si něco dávaly. A navíc se ukázalo, že stovka nám na žádný koktejl nestačí. Ale musely jsme ji rozměnit za něco nepromokavého, takže jsme si pro ten zážitek koupily alespoň plechovku coly. A pak už byl čas vyrazit zpět, abychom stihly své další večerní akce.

A musím připsat ještě jeden narozeninový dodatek. V neděli 26.3. po shromáždění ve sboru Buen pastor jsme jako obvykle ještě chvíli pobyly ve sboru, koupily si nějaké občerstvení a popovídaly jsme si s lidmi ze sboru. Sice ti, které známe, neměli vůbec čas, protože pořád něco organizovali, ale aspoň jsme se tak seznámily s dalšími lidmi. A jak si tak sedíme a povídáme, najednou celá skupina lidí jde k nám, zpívá Cumpleaňos feliz a nese mi dort. A když ještě připočítám dort, který mi přichystali (a snědli) v Hradci na posledním setkání Alfy pro mládež (kde jsem ovšem byla přítomna jen přes skype), musím uznat, že jsem ty svoje letošní narozeniny fakt pořádně oslavila.

Lidi ze sboru Buen pastor, úplně vpravo Camerina, která to celé spískala

Kluk uprostřed, co se tváří, jako že to jsou jeho narozeniny, je Misael, syn Cameriny. Vpravo jeho sestra Emelin, oba vděční účastníci soukromých hodin angličtiny u nich doma

Tenhle už sfouknout šel