"Maestra, él dijo una grosería!" slyšíme nezřídka z úst dětí ve škole. Ze začátku jsme nevěděly, co je grosería. Pak jsme se dovtípily, že to znamená sprosté slovo. Čili: "Paní učitelko, on řekl sprosté slovo!" Jak v takovém případě zareagovat, když už víte, co vám daný žáček oznamuje? Pravda, musím přiznat, že moc španělských sprostých slov jsme na začátku neznaly. Problém domluvy v cizím jazyce ale tkví hlavně v tom, že i když to slovo znáte, nevíte, jestli je sprosté. Taky nevíte, jak moc je sprosté. Kromě toho nevíte, jestli se hodí, aby ho vyslovovaly šestileté děti. No a nakonec stejně těžko říct, jak může učitel žáka, který řekl "groseríu" potrestat.
Ale s naší chabou španělštinou jsme na to samozřejmě bez problémů vyzrály. "Jaktože jsi řekl takovéto slovo?" (Ke zbytku třídy:) "To se může, říkat taková škaredá slova?" "Ne! Nemůže!" "Vidíš to. Taková slova se ve škole říkat nesmí! Už nechci slyšet, že by ve škole někdo říkal toto slovo."
Naštěstí učíme jenom malé děti, které náš fígl zatím neprokoukly (a doufejme, že ani neprokouknou) a netuší, na jaké úrovni je naše španělština.
Ale s naší chabou španělštinou jsme na to samozřejmě bez problémů vyzrály. "Jaktože jsi řekl takovéto slovo?" (Ke zbytku třídy:) "To se může, říkat taková škaredá slova?" "Ne! Nemůže!" "Vidíš to. Taková slova se ve škole říkat nesmí! Už nechci slyšet, že by ve škole někdo říkal toto slovo."
Naštěstí učíme jenom malé děti, které náš fígl zatím neprokoukly (a doufejme, že ani neprokouknou) a netuší, na jaké úrovni je naše španělština.
S dětmi ve škole se učíme španělsky docela obstojně. Jenom se občas bojím, že fráze, které umíme nejlíp, možná nejsou úplně nejdůležitější. Nicméně ve škole důležité jsou. Tyto věty už asi nikdy nezapomeneme:
- Él hace trampas. - On podvádí.
- No es cierto! - To není pravda
- Necesito tomar agua. - Potřebuji se napít.
- Puedo ir al baňo? - Můžu jít na záchod?
- Qué pongo aquí? - Co mám napsat sem?
- Maestra, él me empujó. - Paní učitelko, on mě strčil.
- Voy a acusar a Óscar. - Jdu žalovat na Óscara.
- Claro que sí. Claro que no. - Samozřejmě, že jo. Samozřejmě, že ne.
My se samozřejmě nedáme. Občas se scházíme s místní Mexičankou Cynthií, se kterou jsme se seznámily na karnevalu. Jako že se budeme scházet a učit ji angličtinu. Ovšem většinou se sejdeme a tak dvě hodiny si hezky španělsky povídáme. Cynthia nám hned na prvním setkání napsala malý slovníček frází užitečných ve školství. Není to sice učitelka, ale má 4 děti, tak bylo vidět, že v takových věcech má praxi. Posuďte sami:
- Levántate del piso. - Vstaň ze země.
- No te revuelques! - Neválej se!
- Les pido de favor pongan atención. - Laskavě vás prosím, abyste dávali pozor.
- Guarden silencio. - Buďte potichu.
- Te pido de favor quédate en tu lugar y respeta la clase. - Laskavě tě prosím, abys zůstal na svém místě a respektoval hodinu.
- No utilices malas palabras. - Nepoužívej škaredá slova.
- Quieres que tu mamá venga a hablar conmigo sobre tu conducta? - Chceš, abych si promluvila o tvém chování s tvojí mámou?
- Deja de faltar el respeto. - Začni se chovat ohleduplně.
Nechaly jsme si Cynthiin slovníček na jídelním stole a vždycky při snídani jsme studovaly fráze, abychom je pak mohly použít ve škole :-)
Ovšem ono není jednoduché mluvit na děti vlastně ve dvou cizích jazycích. Občas, když už to hodně přehnaly, jsme použily i češtinu. V takových situacích bylo většinou jedno, co říkáme a jakým jazykem, důležitá byla intonace. V jedné hodině jsem s druháky dělala projekt. Měli vytvořit leták, který zval lidi na nějakou atrakci - do zoo, na kolotoče, k moři nebo cokoliv dalšího. Do svých letáků lepily obrázky vystříhané z různých časopisů. Někteří udělali svůj projekt celkem hezky, ale je pravda, že anglicky se v té hodině moc nemluvilo. Já jsem jim to pro jistotu vysvětlila španělsky a pak už pracovali sami a samozřejmě taky mluvili španělsky. Ke konci se mi jedna chlubila se svým výtvorem, ukazovala na motýla a říkala: "Butterfly!" A já jí španělsky odpovídám: "To je hezké, ale jak se to řekne anglicky?"
No, holt, trochu se nám ty jazyky občas pletou. Ale naštěstí tato holčička byla dost malá na to, abychom to zamluvily a nepřišla na to, že jsem se už i já celá popletla.
Při domluvě s lidmi si často připomínáme jistou hlášku z filmu Černí baroni. Například když po delším vysvětlování, jakým způsobem si můžeme v bytě vyměnit barel s vodou, se zeptáme něco ve smyslu: "A čo vy si vlastně predstavujete pod takým pojmom garrafón?" Garrafón znamená barel s vodou, o kterém pochopitelně celou dobu byla řeč. My jsme jako smysl pochopily, jenom jsme se chtěly vzdělat a zjistit, co tohle slovíčko vlastně znamená. To byl jenom jeden příklad za všechny. Občas se nám to stává a doufám, že Mexičané, kteří nám něco trpělivě vysvětlují, pak nejsou zdrceni, že neznáme zrovna to slovíčko, které během své řeči použili asi desetkrát.
A ještě jedna zajímavost. Postupně zjišťuji, že je spousta písmen a hlásek, co vlastně španělština nemá. Například hlásku [š] v žádném španělském slově nenajdete. Holčička jménem Michelle vyslovuje své jméno [mišel], ale některé učitelky jí říkají [mičel], protože ch se španělsky čte [č]. Ovšem zjistili jsme, že jsou formy, jak [š] v cizích slovech zapsat. Buďto napíšete podle angličtiny sh nebo si můžete pomoct tzv. neznámou x. To není moc španělské písmeno, ale tady v Mexiku se používá dost často právě asi kvůli množství slov cizího původu, ať už anglického, aztéckého, mayského nebo ještě jiného. Vyslovuje se různě a těžko se nám to odhaduje. Ve slově Xplor je to [ex], ve slově Xelha či Xcared je to [š], ve slově Xochimilko [s] a ve slovech Xaviér, Xiména, Oaxaca či México se vyslovuje jako [ch]. Jak říkáme, je to prostě neznámá x. Nikdy nevíte.
Ovšem ono není jednoduché mluvit na děti vlastně ve dvou cizích jazycích. Občas, když už to hodně přehnaly, jsme použily i češtinu. V takových situacích bylo většinou jedno, co říkáme a jakým jazykem, důležitá byla intonace. V jedné hodině jsem s druháky dělala projekt. Měli vytvořit leták, který zval lidi na nějakou atrakci - do zoo, na kolotoče, k moři nebo cokoliv dalšího. Do svých letáků lepily obrázky vystříhané z různých časopisů. Někteří udělali svůj projekt celkem hezky, ale je pravda, že anglicky se v té hodině moc nemluvilo. Já jsem jim to pro jistotu vysvětlila španělsky a pak už pracovali sami a samozřejmě taky mluvili španělsky. Ke konci se mi jedna chlubila se svým výtvorem, ukazovala na motýla a říkala: "Butterfly!" A já jí španělsky odpovídám: "To je hezké, ale jak se to řekne anglicky?"
No, holt, trochu se nám ty jazyky občas pletou. Ale naštěstí tato holčička byla dost malá na to, abychom to zamluvily a nepřišla na to, že jsem se už i já celá popletla.
Při domluvě s lidmi si často připomínáme jistou hlášku z filmu Černí baroni. Například když po delším vysvětlování, jakým způsobem si můžeme v bytě vyměnit barel s vodou, se zeptáme něco ve smyslu: "A čo vy si vlastně predstavujete pod takým pojmom garrafón?" Garrafón znamená barel s vodou, o kterém pochopitelně celou dobu byla řeč. My jsme jako smysl pochopily, jenom jsme se chtěly vzdělat a zjistit, co tohle slovíčko vlastně znamená. To byl jenom jeden příklad za všechny. Občas se nám to stává a doufám, že Mexičané, kteří nám něco trpělivě vysvětlují, pak nejsou zdrceni, že neznáme zrovna to slovíčko, které během své řeči použili asi desetkrát.
A ještě jedna zajímavost. Postupně zjišťuji, že je spousta písmen a hlásek, co vlastně španělština nemá. Například hlásku [š] v žádném španělském slově nenajdete. Holčička jménem Michelle vyslovuje své jméno [mišel], ale některé učitelky jí říkají [mičel], protože ch se španělsky čte [č]. Ovšem zjistili jsme, že jsou formy, jak [š] v cizích slovech zapsat. Buďto napíšete podle angličtiny sh nebo si můžete pomoct tzv. neznámou x. To není moc španělské písmeno, ale tady v Mexiku se používá dost často právě asi kvůli množství slov cizího původu, ať už anglického, aztéckého, mayského nebo ještě jiného. Vyslovuje se různě a těžko se nám to odhaduje. Ve slově Xplor je to [ex], ve slově Xelha či Xcared je to [š], ve slově Xochimilko [s] a ve slovech Xaviér, Xiména, Oaxaca či México se vyslovuje jako [ch]. Jak říkáme, je to prostě neznámá x. Nikdy nevíte.
Žádné komentáře:
Okomentovat