Okolo ostrova

V sobotu 11. 3. jsme měly v plánu navštívit Chankanaab (přírodní park s lagunou a různými atrakcemi jako plavání s delfíny, lachtaní show a podobně). Několik dní před tím se mi ale udělaly na rtech a všude kolem opary a nevěděla jsem, jak by na ně působila slaná voda. Nechtěla jsem riskovat platit drahé vstupné někam, kde bych pak třeba ani nemohla šnorchlovat kvůli oparům. Tak jsme začaly hledat náhradní variantu. Na Cozumelu se ovšem šnorchluje všude, takže těžko říct, kam jít. Jedna z mála památek mimo moře jsou tady mayské ruiny v San Gervasiu, které jsme se ale nakonec rozhodly vynechat, abychom ušetřené peníze za vstup mohly použít k návštěvě větších mayských památek na Yucatánu.

Nakonec jsme zkombinovaly několik možností a rozhodly jsme se, že když nechceme jít nikam, kde se platí vstupné za koupání nebo šnorchlování, asi bude nejlepší půjčit si z půjčovny auto a objet si ostrov dokola. Nad tím jsme do budoucna uvažovaly, ale nemyslely jsme si, že k tomu dojde tak brzy. Teď, když to bylo tak narychlo a navíc kvůli mým oparům, souhlasila jsem s tím, že budu řídit. Ani nebyl prostor si to nějak dlouze rozmýšlet.

Tentokrát jsme v sobotu vyrazily opravdu hned ráno. V první půjčovně jsme nepořídily, protože zrovna měli všechna auta rezervovaná. V druhé půjčovně pro nás ale měli k dispozici auto za skoro stejnou cenu. Hlavní pozitivum bylo to, že pán, který s námi mluvil, měl zrovna čas, mohl se nám věnovat a všechno nám hezky vysvětlil. To bylo pro nás, které jsme si půjčovaly auto poprvé, to nejdůležitější. Podepsaly jsme papíry a za chvíli už jsme seděly v půjčeném autě. Chtěly jsme to nejlevnější, ale nakonec nám dali o jeden stupeň lepší za stejnou cenu. To znamená, že třeba mělo posilovač řízení. Zato nemělo střechu. A nemělo ani zamykací kufr, takže jsme si v něm celý den nemohly nic nechat. Ale za tu cenu a za ten zážitek to stálo! 

Naše supr auto bez střechy

Sedly jsme do auta bez střechy a opatrně, jak jen já to umím, jsme vyjely z města. Za městem jsme najely na klidnou silničku lemující pobřeží. S otevřeným autem jsme se cítily jako v americkém filmu. První zastávku jsme udělaly na pláži Palancar, která byla zdarma a mělo to být dobré místo na šnorchlování. Šnorchlovala jenom Katka, ve skutečnosti tady byl na dně všude písek a korálový útes nikde. Pak jsme přišly na to, že tahle pláž je dobrá spíš na výjezdy na člunech na šnorchlování či potápění než na šnorchlování přímo odtud.

Asi po hodině jsme nasedly do auta a pokračovaly v cestě. Naší hlavní zastávkou na objížďce ostrova byl eko-park Punta Sur (jižní bod). Tam se sice platilo vstupné, ale ve srovnání s většinou cozumelských atrakcí ne vysoké. Navíc zahrnovalo třeba projížďku na loďce po laguně, ve které žijí krokodýli. Projížďky se konaly ve 12, 13 a 14 hodin a my jsme chtěly stihnout tu první, ať máme rezervu, kdyby to nevyšlo. O takovou věc jsme samozřejmě nechtěly přijít! Park byl velmi rozlehlý, takže jsme byly rády, že jsme do těch 12 hodin stihly dojet k laguně, kde projížďka byla (jely jsme tam pomalu po prašné cestě asi 20 minut). Projížďka byla fajn, ale krokodýly jsme tedy neviděly. 

Projížďka po laguně

Radši jsme fotily všechno, co kdyby něco z těch klád a kořenů byl krokodýl!

Potom jsme se šly koupat do moře a šnorchlovat. Korálový útes tady byl docela daleko od břehu, takže bylo povinné plavat tam se záchrannou vestou, kterou nám zdarma půjčili. Ale když jsme tam konečně doplavaly, překvapilo nás, že ani tady není korálový útes až tak hezký ve srovnání s tím, u kterého přímo bydlíme. Ale aspoň jsme zase vyzkoušely šnorchlování někde jinde. Dokonce jsem šnorchlovala i já, žádný velký problém s opary jsem nakonec neměla. Jenomže během našeho koupání nám nějak rychle utekl čas a když jsme se vrátily na pláž, bylo o hodinu a půl víc. Už tam ani nebyli lidé, které jsme prosily, ať nám pohlídají věci. Ty nám tam naštěstí zůstaly.

Hlavně jsme ale po návratu na pláž zjistily, že už jsou 3 hodiny odpoledne a za hodinu se zavírá park. Takže bylo rozhodnuto. Nestihneme se najíst, ale určitě se ještě stihneme cestou ven podívat na maják a na lagunu, kde taky údajně žijí krokodýli. Vyrazily jsme autem do půlky cesty parkem zpět a vyšplhaly jsme si nahoru na maják. Byla tam skvělá vyhlídka na laguny, pevninu i moře. Škoda, že jsme tam nemohly zůstat déle, když se za chvíli mělo zavírat. Dole v majáku, jak jsme zjistily, bylo ještě muzeum. Katka si tradičně chtěla přečíst všechny popisky, tak jsem využila volné chvíle a zjistila jsem mezitím, jak je to s tou zavírací dobou. Dobrá zpráva, zavírá se až v pět! Akorát obchůdek s občerstvením už je zavřený. Ale co, v takovém dni žádné z nás nevadilo, že se nenajíme. Bylo tam opravdu moc hezky. Takže jsme si ještě prochodily muzeum a nakonec jsme dojely k poslední laguně. Bylo tam nad vodou postavené molo a dřevěná vyhlídka na pozorování krokodýlů a plameňáků a další fauny laguny. Společně s dalšími lidmi jsme chodili kolem, mluvili o krokodýlech a smiřovali se s tím, že dneska už asi žádného krokodýla neuvidíme. S Katkou jsme se chystaly aspoň si ještě vylézt na vyhlídku, ale najednou přišel nějaký průvodce s lidmi z autobusu, jenom vstoupil na molo a říká: "A tady je zrovna jeden krokodýl, podívejte se..." Nevěděly jsme, jestli si nedělá srandu, ale fakt tam ten krokodýl byl. Akorát nikdo z nás, co jsme tam byli předtím, jsme ho neviděli. Byl ve stínu a hlavně jsme ani nevěděli, co vlastně máme hledat. Teď, když nám toho krokodýla ukázal, už nebylo pochyb. Myslela jsem, že krokodýl třeba za chvilku uteče, ale ne. On si tam v klidu za přítomnosti turistů chodil po dně laguny. I poté, co jsme odešly na vyhlídkovou věž a vrátily se dolů, byl ještě vidět. Takže nakonec jsme s čistým svědomím mohly Puntu Sur krátce před pátou hodinou opustit. 

Pozor, přes cestu mohou přecházet leguáni nebo krokodýli!

Vyhlídka z majáku

Laguny pod námi

Vpravo moře, vlevo laguna, mezitím pevnina s příjezdovou cestou

Zvíře zvané coatí

Vzdálenost z Punty Sur na další ostrovy

Maják v celé své kráse

Mayská ruina zvaná Caracol

Je tam!

A ještě jeden pohled na krokodýla

Plameňáci jsou fakt růžoví

Lenka na vyhlídce na lagunu

To mi Danka nebude věřit!

A ještě trochu mexické angličtiny

Pokračovaly jsme v cestě kolem ostrova po druhé straně, nám ne moc známé. Tam, kde je jen širý oceán a samozřejmě nějaké ty pláže a restaurace na břehu. Na ty restaurace jsme spoléhaly, protože už jsme měly dost hlad, ale vypadalo to, že po čtvrté hodině se už málokde vaří. Nakonec nás zachránili u pláže Chen Rio, kde nám připravili smaženou rybu a guacamole s tortilla chipsy. Po výborném jídle jsme už jen přejely transversální silnici, dojely jsme do města, načepovaly benzín a vrátily auto. Ani doteď nevím, kolik ten benzín stál, protože jsme věřily odhadu pána z půjčovny a načepovaly jsme přesně za 150 pesos, jak nám řekl. Rafička se vyšplhala dostatečně vysoko, takže to stačilo. Závěrem stačí jen říci, že to byl moc příjemně strávený den. Ani nám nepřišlo, že to byl vlastně jen náhradní plán.